Zkušený hráč, oddaný kapitán a dlouholetý reprezentant. Současná opora Vítkovic Tomáš Sladký vzpomíná na juniorský světový šampionát z roku 2003, kdy Česku pomohl k bronzovým medailím. „Obrovské drama, neskutečný lauf po posledním hvizdu rozhodčího,“ popisuje radost z konečné třetí příčky.
Před sedmnácti lety jste pro Česko vybojovali vůbec první medaili. Postarali jste se o přelomový moment v domácím florbale?
Krásné vzpomínky… Domácí mistrovství světa, tehdy ještě na staré Spartě na Letné… Parta byla skvělá, byli jsme hladoví a jezdili jsme po zadku, jen abychom tu placku urvali. Pokud to nebyl milník pro český florbal, tak alespoň pro mě ano.
Tehdy jste v základní skupině nasázeli Dánům dvanáct gólů, o den později jste pak svedli bitvu se Švédy. Dlouho jste se drželi na dostřel, dokonce jste před koncem druhé třetiny sám snižoval na 3:4, ale pak jste ještě šestkrát inkasovali a bylo po nadějích na senzaci. Vzpomínáte?
Někde v archivech je uschován krátký televizní medailonek z celého mistrovství, sestřihy zápasů, krátké rozhovory… Moc rád bych se na něj zase podíval. Těch mezinárodních utkání jsme tehdy moc nehráli, pamatuji si snad jen na přátelské zápasy se Švýcarskem, jinak jsme to srovnání neměli, takže jsme šli do každého zápasu po hlavě. Proti Švédům musíte vždy podat mimořádný výkon, abyste uspěli. Stav 3:4 byl fajn, ale hraje se až do konce, tak nám dali Seveřané lekci.
Dokážete porovnat tehdejší úroveň švédského mládežnického florbalu s tím, na které jsou teď?
Nejde srovnávat pouze úroveň švédského florbalu… Technicky, rychlostně, takticky se florbal za těch sedmnáct let posunul obrovským způsobem kupředu, vyvinul se do dnešní moderní podoby. Díky tomuto vývoji jsou hráči nuceni přistupovat ke hře jinak po všech stránkách – kondiční, mentální a podobně. Obrazně a s nadsázkou bych tedy vypíchl to, že Švédové tehdy nastoupili v dresech bez rukávů. A bylo z toho pořádné haló.
Poměrně vyrovnaný byl i váš poslední skupinový zápas, Lotyšům jste dlouho nemohli odskočit na rozdíl, který by vás uklidnil… Jak se vám ulevilo po gólu Marka Deutsche na 5:2 jedenáct minut před koncem?
Byl to souboj o postup do semifinále, takže nervy trochu pracovaly. Florbalově jsme ale byli lepší, vzpomínám si na velkou úlevu hlavně po zápase. Turnaj tak mohl pokračovat a my udrželi šanci na medaili. Marek je střelec od pána Boha, prostě další důležitá součást naší bronzové party.
V cestě do finále vám pak stáli Finové. Gólově jste se prosadili jen jednou, zlatá naděje se rozplynula. Co se odehrávalo v šatně, když bylo jasné, že budete hrát „jen“ o bronz?
Zápas se nám nepovedl, ale moc těžkou hlavu jsme si z toho dlouho nedělali. Finové předváděli rychlou hru, na kterou jsme z českého prostředí nebyli zvyklí. Hned po semifinále jsme se začali soustředit na poslední utkání. Cíl byl jasný.
A povedlo se, v boji o bronz jste přemohli Švýcary. První česká medaile, navíc doma…
Obrovské drama, neskutečný lauf po posledním hvizdu rozhodčího. Kéž bych měl lepší paměť a pamatoval si z turnaje víc detailů. Každý týmový úspěch je skvělý především v tom, že ho můžete prožít naplno se spoluhráči, kamarády a všemi, co se na něm podíleli. Oslavy se povedly a nějaké vzpomínky přeci jen zůstaly, to je hlavní!
Překvapilo vás, že zlato nakonec brali Finové?
Finále proti Švédům bylo vyrovnané, ostatně jako vždy při jejich vzájemných střetnutích. Finům jsem to přál asi víc, Švédové konečně schytali první facku, kterou by měl každý tým někdy dostat.
Finové jsou nyní na vzestupu, v dospělé kategorii jsou dokonce úřadujícími mistry světa. Myslíte, že mají šanci v průběhu let vystřídat Švédsko na florbalovém trůnu?
Tohle skandinávské nahánění nikdy neskončí a to je dobře. Od prapočátků florbalu si oba národy drží „pole position“.
Příští rok se juniorské mistrovství světa do Česka vrací, jaké dáváte domácímu celku v Brně šance?
Pro všechny nominované to bude vrchol dosavadní kariéry, i pro nás to tak tehdy bylo. Zcela nový tým dostane možnost obhajoby titulu mistrů světa a domácí prostředí jim k jejich standardnímu výkonu dodá něco, čemu rád říkám „lauf“. Tahle kombinace nemůže srážet ambice pod zlatý stupínek.